Národní park Kornati

V střední části chorvatského Jadranu, na střetu šibenských a zadarských ostrovů, je umístěna jedna specifická a podle mnohého zvláštní skupina ostrovů Kornati.

Kvůli výjimečným krajinným krásám, zajímavé geomorfologii, velké členitosti pobřežní čáry  a především bohaté biocenózy mořského ekosystému, v roce 1980 větší část Kornatského akvatória se stala národním parkem.

V současnosti NP „Kornati“ měří kolem 220 km čtverečních a sčítá celkem 89 ostrovů, ostrůvků a útesů s přibližně 238 km pobřežní čáry. I podél tohoto, relativně velkého počtu ostrovů, pevnina v parku činí méně než čtvrtinu celkového povrchu a všechno ostatní je mořský ekosystém.   

Národní park Krka

Národní park je rozprostraněné, převážně nezměněné území výjimečných a mnohonásobných přírodních hodnot a zahrnuje jeden nebo více zachovalých nebo méně změněných ekosystémů. Jeho účelem je především vědecká, kulturní, výchovně – vzdělávací a rekreační činnost.

Turistická pak v podobě návštěv a pozorování. Národním parkem „Krka“ byl prohlášen v roce 1985 a je sedmým chorvatským národním parkem v pořadí. Zcela se nachází na území Šibensko – kninského županství a rozprostírá se na 109 km čtverečních podél řeky Krka: dva kilometry podél toku řeky od Kninu do Skradinu a dolní tok Čikoly.

S potopenou částí ústí je dlouhá kolem 72,5 km  a podle délky je dvaadvacátá řeka v Chorvatsku. Řeka Krka pramení při úpatí Dinárských hor, 3,5 km severovýchodně od Kninu, na spodním okraji 22 m vysokého, v zimě bouřlivého a v létě skoro vyschlého Topoljského vodopádu, Velikého buku nebo vodopádu Krčić.

Délka sladkovodního toku je 49 a láhvovitéto 23,5 km. K významným přítokům patří řeky Krčić, Kosovčica, Orašnica, Butišnica a Čikola s Vrbou. Se svými sedmi krápníkovými vodopády a celkovým pádem o 242 m Krka je přírodní a kršský fenomén.

Plitvická jezera

Nejvýznamnější a nejnavštěvovanější mezi osmi chorvatskými národními parky jsou Plitvická jezera. Jedná se o jedinou přírodní, ve společnosti kulturních hodnot, v Chorvatsku uvedenou oblast do seznamu světového bohatství UNESCO a to už v roce 1979 mezi prvními na světě.

Podle IUCN, které definuje osm kategorií ochrany přírodních oblastí, Plitvická jezera patří do kategorie druhé – národní park, jenž označuje chráněné území se správou, zvláště co se týká ochrany ekosystému a rekreace. První kartografické zápisy Plitvických jezer nacházíme na náčrtech ze 17. stol. a textuální zmínky se objevují v druhé polovině 18. stol.

Název Plitvice se v literatuře nachází v dávném roce 1777. Už v devadesátých letech 19. století se ohlašují první organizované iniciativy k prohlášení Plitvických jezer chráněným územím. V třicátých letech 20. století akademik Ivo Pevalek poprvé vědecky vysvětlil důvody pro ochranu Plitvických jezer. Bádal nad růstem mechů a chaluh a přišel k závěru, že je vznik a růst krápníků, které jsou součástí vzniku geomorfologických tvarů Plitvických jezer, nejdůležitějším a  nejcitlivějším biogenním procesem tedy „ podstatou Plitvických jezer“.

Tyto vědecké objevy a pozorování akademika I. Pevalka pomohly k tomu, že 8. duben roku 1949 se stal historickým datem , kdy Plitvická jezera byla prohlášena prvním chorvatským národním parkem. Ještě i předtím a zvláště po získání úředního povolení pro ochranu, tato oblast byla předmětem mnohých vědeckých a odborných bádání.

Bylo shromážděno mnoho údajů o přírodních hodnotách národního parku Plitvická jezera, které nejsou „pouze známy“ podle krápníkových slapů a známých šestnácti stupňovitých jezer s vodopády. Tímto čtenáře seznamujeme s bohatstvím geomorfologických tvarů, lesních stanovišť, trávníků, flóry a fauny, také kulturních hodnot a především turistické nabídky největšího a nejstaršího chorvatského národního parku.